na Blog.cz

Ahoj lidi, jsem zase po dlouhé době tady, a zase tu pak dlouhou dobu nebudu. Rozhodl jsem se, že končím stímhle blogem. Nesnašte se mě přemlouvat jako to něktří dělají, jsem už pevně rozhodnut. Důvody mého počínání jsou různé: nedostatek času, a navíc jsem našel způsob jak si vytvořit mnohem lepší stránky týkající se Battlefieldu (viz. odkaz.) kam se můžete občas kouknout. Tenhle blog bude i nadále existovat, ale zůstane zakonzervován, tj. blog tu bude, ale nebudou tu přibývat žádné nové články, žádné aktualizace, žádný nový vzhled. Slogan ,,Je tu přece jaro a to je vždy důvodem k úsměvu" zde na Vás bude číhat i na podzim.

To je asi vše co jsem Vám chtěl říct, je to také to poslední co jsem na tenhle blog napsal, proto mi nepište žádné komentáře, protože si je stejně nikdy nepřečtu. Takže nezoufejte, vždy to může být horší než se zdá. Co vy víte, třeba se jednou vrátím, ale na to bych moc nespoléhal, byť je to velmi nepravděpodobné. Sbohem a ahoj.

Dne 15. května se v Praze, konkrétně v areálu kláštera Emauzy konečně uskutečnilo to dlouho očekáváné finále řečnické soutěže Mladý Demosthenes. Předcházelo mu však třídenní přípravné soustředění. Nechme tedy finále být a podívejme se nejdříve jak celé soustředění probíhalo. A že to nebyla žádná nuda.

Vše začalo v pátek 9. května v Brně odkud startoval autobus společnosti Student Agency, který měl za úkol účastníky dovést až na samotnou Šumavu. V Brně startovali účastníci z Moravy a také dvě kantorky Právnické fakulty v Olomouci. Proběhlo ,,dojemné" rozloučaní účastníků s rodiči a pak už se jelo. Dlouhou jízdu po nepříjemné dálnici D1 zpříjemňoval komfort autobusu a filmy, které zde byly promítány. První zastávka byla tak učiněna až v Praze na autobusovém nádraží na Zličíně. Zde autobus pobral ,,pražáky" a účastníky z Čech. Mimo jiné, ale právě zde nastoupila do autobusu zakladatelka celého projektu Jana Adámková. Následovala další dlouhá cesta, která měla další zastávku tentokrát v Plzni. Tady již do autobusu nastoupilo pouze několik účastníků ze západních Čech a následovala již konečná etapa cesty na jih až na Šumavu, konkrétně na Hojsovu Stráž-Brčálník do hotelu Jana. Soustředění mohlo začít.

Ještě tentýž večer se účastníci učili, jak se nejlépe představit a co nejstručněji v krátké době o sobě říci to nejzákladnější. Také si ukázali základy toho jak se správně rozdýchat před tím než začnou o něčem mluvit.

Hned další den přijela na soustředění známá moderátorka zpravodajství na Primě Štěpánka Duchková, která soutěžícím přiblížila, jak se vlastně moderují takové zprávy. A po teorii následovala praxe. Soutěžíci byli rozděleni a každý z nich moderoval něco jiného. Ten kdo byl zvolen do role hlavního moderátora si dokonce vyzkoušel práci se čtecím zařízením.

Soutěžící se, ale kromě těch příjemných chvilek dočkali i chvilek perných. Ty nastaly, když účastníci museli svůj monolog prezentovat před Janou Adámkovou. A protože v celostátním kole už jde do tuhého a tím pádem se po soutěžících chce už mnohem více než třeba v regionálním kole, bylo ze strany Adámkové slyšet plno kritiky.

Ale i tak soustředění stálo za to a nikomu se 11. května nechtělo domů, ale muselo se.

A pak 15. května už konečně nastal ten ,,Den D." Začalo totiž finále! Ještě těsně před vypuknutím toho všeho bylo rozlosováno pořadí, ve kterém budou soutěžíci vystupovat a Jana Adámková, která zde samozřejmě nemohla chybět si všechny soutěžící pozvala na podium, aby mohla přítomným rodičům a pedagogům ukázat jak se na soustředění hlasově rozcvičovali. Ale poté už žádné zbytečné tlachání, šlo do tuhého. Během hodiny se představilo prvních 14 soutěžících a následovala oddychová přestávka. Někteří to už měli za sebou a mohli si oddychnout, ale druhá polovina měla stále ještě srdce až někde v krku. Po přestávce se tedy představili i další soutěžící a pak se už jen čekalo. Na co? Na rozsudek smrti!...Ne! Ale trochu to tak vypadalo. Během doby, kterou měla porota skládající se z mnoha známých osobností včetně Alexandra Hemaly, Jana Cimického a dalších na posouzení výkonů a vybrání tří nejlepších z obou kategorií se účastníci a jejich doprovody mohly občerstvit a nebo si udělat procházku po Praze třeba na Vyšehrad. Mohli si alespoň oddechnout a přenést se na jiné myšlenky.

O hodinu později, se ale museli všichni vrátit do velkého sálu a opět se ve všech zvedlo napětí, protože se vyhlašovaly výsledky. V obou kategoriích nakonec byly skutečně vyhlášeny tři místa, ale ta největší sláva padla na celkové vítěze celé soutěže. V první kategorii se vítězem stal Miroslav Sabadin z Chebu a v druhé Elizavet Švačko z Prahy. Já sám jsem se umístil na 2. bronzovém místě v 2. kategorii.

No, a tím celá soutěž skončila. Nyní už není o co bojovat, už nebudou žádné další kola, ale bude další ročník. Takže pokud byste chtěli dosáhnout podobného úspěchu jako výše jmenovaní nebo alespoň se o to pokusit, určitě se příští rok přihlašte, protože můžete zažít spoustu zajímavého a pokud se Vám poštěstí dostat se daleko tak si také jistě najdete spoustu kamarádů na soustředění.

Určitě se přihlaste!

V loňském roce odstartoval první ročník celostátní soutěže v umění komunikace Mladý Demosthenes. Cílem je porovnat verbální komunikační dovednosti žáků 2. stupně a víceletých gymnázií.

8. ledna letošního roku se na základní škole Emila Zátopka u nás v Kopřivnici uskutečnilo neveřejné školní kolo této soutěže. Zájem o účast v soutěži byl sice velký, ale nakonec se kola zúčastnili pouze dva žáci. Účastníci nakonec obdrželi diplom o úmistění, emblém soutěže a knihu.

23. ledna se v budově matičního gymnázia v Ostravě uskutečnilo regionální kolo, jež již proběhlo jako veřejná část soutěže. Všechny nejvíce překvapila skutečnost, že mezi členy poroty byla známá rosnička a moderátorka počasí na televizi Nova Jana Adámková. Nebylo se však čemu divit, jelikož právě Jana Adámková je autorem celé této soutěže. Mimo jiné je ředitelkou Moderátorské školy D3 v Praze, která je určena především začínajícím moderátorům. Ve třídě kde se kolo konalo bylo cítit silné napětí a to nejen z toho, aby soutěžící podali co nejlepší výkon, ale především právě díky přítomnosti známé celebrity. Vlastní přehlídce projevů předcházelo cvičení mimických svalů a výslovnosti tzv. gestikulace. Jana Adámková i účastníci to zvládli na výbornou a poté účastníkům ještě zbylo trochu času na zopakování toho co si připravili. Následně začala přehlídka projevů.Jako první soutěžili účastníci první kategorie(6.a 7. třídy). A hned po nich kategorie druhá(8.a 9. třídy). Účastníci předvedli skvělé výkony, a proto konkurence byla velmi vysoká. Porota potřebovala trochu času na porovnání výkonů a jejich vyhodnocení. Nakonec byla oceněna první tři umístění diplom, emblém soutěže a výherce i věcné ceny od partnerů projektu. Nejdůležitější však pr výherce byla skutečnost, že postupoval do krajského kola.

Krajské kolo se nyní od toho předchozího lišilo, zejména díky tomu, že proběhlo neveřejně a projev účastníka se natáčel na kameru a nejpozději do 1. března musela nahrávka být odeslána do Prahy na adresu společnosti Tvář nové Evropy. Tento nápad se ukázal jako velmi dobrý, protože práce moderátorů se odehrává především před kamerou a autoři soutěže chtěli nejspíš porovnat výkon účastníka na živo a před kamerou. Z každého kraje mohl do celostátního finále postoupit pouze jeden účastník. Ten mimo jiné pro svou školu výhravá 35 000,-. Tuto částku musí škola využít na podporu komunikačních aktivit. 10% z částky poputuje na charitativní účely prostřednictvím o. s. Dobrý skutek. Sám vítěz krajského kola získal dvoudenní pobyt na Šumavě, jež pod vedením známých českých moderátorů účastníkovi sloužil jako příprava na celostátní finále.

A jak vypadalo finále. Počkejet si na pokračování a tam se to všechno dovíde. Pokud by Vás ohledné soutěže cokoliv zajímalo mrkněte se na oficiální stránky soutěže. To je odemně vše a již se těšte na to jak vypadalo to nejlepší z celé soutěže a to je právě to slibované finále.

V poslední době se stále více a častěji mluví o bakterii Meningokok způsobující zákeřnou nemoc Meningitidu. Možná si říkáte, že proti této nemoci jste očkovaní a nic se Vám nemůže stát, ale to se pekelně mýlíte. Medicína totiž zná vakcínu pouze proti jedné jedinné variantě onemocnění, ovšem teď se právě začala v ČR šířit zcela nová mutace, proti které není léku. Přitom bakterie nevypadá nijak hrůzostrašně...

Nemoc sem byla zavlečena z Ruska čemuž se ani nedivím:-) Zatím se nemoc šíří pouze na Liberecku a v nejbližším okolí, ale i tak se může kdykoliv rozšířit na zbytek území. A pro některé z Vás co v této oblasti žijete to představuje problém již teď.

Jsou dvě věkové skupiny, které nemoc postihuje nejčastěji. Jednak jsou to batolata, děti ve věku mezi 2. a 4. rokem a jednak puberťáci mezi 11. a 18. rokem. V naší rodině je nebezpečí nákazy dvojnásobné, protože mám malého brášku, kterému jsou 3 roky a mě bude za pár měsíců 15, takže oba spadáme do rizikové skupiny. Proč? Protože právě v těchto věkových obdobích v tělě probíhají základní změny, bouří se hormony a tak je imunita dost snížená a náchylná k nemocem jako meningitida. Nejméně náchylní jsou dospělí a starší lidé. To znamená, že naši rodiče a prarodiče se nemusejí ničeho bát, ledatak o nás.

Menigokok může mít bohužel fatální následky. Mnohem nebezpečnější je nemoc u batolat, protože jsou mnohem zranitelnější. Možná jste viděli nedávno Střepiny kde se reportáž zabývala právě tímto tématem. Popisovali tam jeden smutný příběh: Malý chlapeček byl vždy čilé dítě a tak šel také brzy do školky. Když šel poprvé měl to být sváteční den, nebyl. Dítěti se hned první den udělalo špatně a tak šel domů. Měl vysokou horečku a zdálo se, že má chřipku. Ta se, ale stále neléčila a za pár dní se oběvily na těle typické skvrny. Po dalších hodinách dítě přestalo úplně komunikovat, protože nemoc zasáhla mozek, což je jeden z nejtypičtějších příznaků. Proto dítě odvezli k lékaří, kde jim řekli, že dítě má meningitidu. Muselo okamžitě na pozorování do nemocnice jenže i přes usilovnou léčbu lékařů se stav stále horšil. Několik dní po vypuknutí nemoci dítě zemřelo. Dovedete si přestavit jak hrozné to pro ty rodiče muselo být? Nedovedu si ani představit, že by se tohle mohlo přihodit mému bráchovi.

Případ se stal na liberecku. Právě zde onemocněla i jedna studentka. ta zatím žije a nemoc se lepší. U dospívajících smrt není tak pravděpodobná, ale o to větší je pravděpodobnost trvalých následků. Ten kdo meningitidu přežil může zůstat nadosmrti potížený.

Kdyby tahle bakterie byl člověk, tak beru zbraň a všechny je do jednoho postřílím.

Zbývá nám tedy doufat, že nemoc vymizí dřív než zasáhne právě jednoho z nás. A pokud by Vás zajímala nějak víc mrkněte třeba sem.

Tenhle test jsem našel na jednom blogu ahrozně se mi to líbilo tak jsem ho skopčil a dal ho sem abyste se mohli pokochat i Vy co jste neměli to štěstí a na originál jste nenarazili. Než se do testu pustíte, originál je zde.

Chtěl bych znovu po dlouhé době připomenout jak je důležité používat správný prohlížeč. V poslední době mě opět pořádně nasr** Internet Explorer. Ten mi totiž blog zobrazuje úplně nějak divně. Všechny články se mi tam sepisují pod menu. Zatímco Mozilla Firefox nebo Opera zobrazují články správně. ProtoVás vyzývám, že by bylo dobré muj blog prohlížet právě ve Firefoxu nebo Opeře. Zároveň mámm pro Vás opět přichystanou anketu, který prohlížeč používáte, ale ještě než k tomu dojde nabídnu Vám Operu a Mozillu Firefox ke stažení...

A teď už nyní jen ta anketa. Tak hlasujte.

Máme tu další díl našeho miniseriálu o českých městech. Minule jsme se podívali na naše hlavní město-Prahu a nyní zaostříme zrak do opačného koutu, do Kopřivnice. Pro mě je toto město významné tím, že právě zde žiju. Poloha města:

Město je položeno v nádherné údolí nedaleko Beskyd. Taková poloha umožňuje obyvatelům velké možnosti využití v okolí. Kopřivnice se od svých okolních sousedů liší tím, že se jedná především o moderní město. Žádné velkolepé historické památky tu nenajdete, za to se můžete pokochat moderní architekturou v centru...

Je to způsobeno tím, že Kopřivnice nemá příliš bohatou historii. Může se, ale jelikož je to průmyslové město pochlubit automobilkou Tatra, která bohužel padla do rukou Němců, ale pro ty co zde nepracují to nemá žádný význam. Občas se také v areálu Tatry koná den Otevřených dveří, což je významná událost kdy sem proudí spoustu návštěvníků z celé republiky. Budova Tatry se přestěhovala jinam zatímco ta bývalá se změnila v moderní radnici...

Celá Kopřivnice, ačkoliv se jedná o malé město, má návštěvníkům celoročně co nabídnout. Především se jedná o město sportu odkud pochází slavný běžec Emil Zátopek (který je zde mimochodem tak slavný, že po něm pojmenovali i naši školu) a tak je také jisté, že zde bude spoustu sportovních zařízení. Nachází se zde zimní i letní stadion. Na zimním se konají časté hokejové turnaje a navíc si zde můžete skvěle zabruslit. Letní stadion zase nabízí vyzkoušet si štafetový běh (sám jsem jej vyzkoušel) a každoročně se zde konají závody motokros.

Nemůže zde však chybět ani krytý bazén a v letních měsících Vám osvěžení přinese letní koupaliště zasazeno do nádherného lesnatého prostředí na okraji města. Kopřivnické koupaliště považuji za jedno z nejlepších v celém okolí. Vyřádit se zde můžete na toboganu a pro skokany zde najdete skokánské můstky. Kromě toho do areálu patří i množství dalších atrakcí, bary restaurace a další. Zde je koupaliště v době parných letních měsíců...

Mnoho obyvatel i návštěvníků města využívá především nádherné hornaté i lesnaté okolí. Z mnohých zdejších stezek a hor se Vám naskytnou panoramatické výhledy na celé město...

Tyto panoramata Vám ještě umocní rozhledna vystavěná na Bílé hoře...

Kopřivnice je nádherné město a jeho obyvatelé včetně mě to ví. Určitě se zde někdy přijeďte mrknout, protože to stojí za to. Oficiální web města je tady. A kydž se vám zde nebude líbit, jistě Vám vyhoví nádherné okolí města. Přesto jsem zde pro vás ještě přichystal video o Kopřivnici...

To byla Kopřivnice, mě rodné město a vy už se těšte na další díl miniseriálu, protože se mrkneme na Beroun, také nádherné město, požádal mě o to jeden návštěvník blogu (jeho web je zde) atak jsem se rozhodl vyjít mu vstříc. Tak se určitě těšte. Jo a ještě ke Kopřivnici: Přichistal jsem pro Vás anketu kde můžete Kopřivnici ohdnotit tak určitě hlásněte.

Koncem roku 2002 se dvě společnosti, Activision a Infinity Ward dohodly na společném vyvinutí hned několika nových her. Jedním z nejzajímavějších projektů byla hra Call of Duty.

Název Call of Duty by mohlo v češtině vyznít jako ,,Povinost volá." Jedná se o hru FPS (First-Person Shooter, tj. pohled první osoby). Hra je zasazena do prostředí 2. světové války, pro Vaši představu se jedná o podobnou hru jako například Medal of Honor.

Celá hra je rozdělena do tří kampaní. Vše začíná kampaní americkou. Jako každá správná válečná hra, i Call of Duty začíná výcvikem, to víte, těžko na cvičišti, lehko na bojišti. A po výcviku se už vrháte do opravdových misí. Jako vojín Martin jste vysazeni v severofrancouzské Normandiii jako jeden z účastníků Dne D-největší výsadkové operace v dějinách. Jedna s výhod téhle hry je ta, že nebojujete za nějakého zvlášť důležitého člověka, ne bojujete za jednoho z mnoha tisíců vojáků, kde není nikdo víc ani nikdo míň.

V další kampani-britské se vracíte do období Dne D, ovšem tentokrát bojujete za plukovníka Evanse pod vedením kapitána Price. Spolu opět projdete několika zajímavými misemi. Na konci kampaně se dostanete až do samotného nacistického Německa.

A pak je tu kampaň poslední a to je ruská. Zde se vžijete do osudů vojína Alexejeviče, se kterým se dostanete až do Berlína coby poslední hrstky fašismu apřispějete tak k ukončení války v Evropě.

Sami můžete usoudit, že není divu, že se Call of Duty stal hrou roku 2003. Právě Call of Duty je hrou, které se podařilo překonat své konkurenty Half-Life a Medal of Honor ve všech recenzích.

Avšak jako každá hra i Call of Duty má řadu chyb jako kritiky tolik kritizována lineárnost a málo možností taktiky. Musíme však upozornit, že je to hra z roku 2003 a na tuto dobu se hochům z Activision hra opravdu povedla.

Mě nezbývá než Vám hru jedině doporučit, protože na Call of Duty je nejlepší atmosféra, která Vás jednoznačně vtáhne do děje. Call of Duty má atmosféru, kterou žádný z jeho konkurentů podobného žánru nemá. Call of Duty je prostě originál.

A proto se mrkněte nejen na pár fotek ze hry, ale i na video-úvodní intro:

A teď i to slibované intro:

Přátelé, tak jsem se rozhodl, že po vzoru jiných blogů také založím rubriku, která bude výhradně vaše. Kromě tohoto článku zde žádné jiné nebudou, pouze vy zde formou komentářů budete psát své názory na cokoliv, připomínky, dotazy, prostě všechno. Beru každý názor, i takový, který nebude odpovídat tomu mému, máte tady absolutní prostor.

Ale to není všechno, mám pro Vás totiž takový bonbónek: zde totiž můžete nejen psát výše uvedené, ale dokonce zde můžete psát i reklamy na svůj blog, to Vám zcela povoluji.

A na konec symbollické heslo: ,,Vašim názorům a reklamám zdar!"

To je sice pravda, ale jak se zdá tak pro Novu tohle tvrzení asi ještě moc pravdivé není:-(

Mluvím, ale o tom, že německá televize RTL začala vysílat již novou premiérovou 12. řadu seriálu Kobra 11. Vysílání bylo započato 13. března kdy byl odvysílán pilotní díl ,,Stag in Angst" v překladu ,,Město strachu." V hlavní roli Erdogan Atalay jako Semir Gerkhan a Gedeon Burkhard jako Chris Ritter. Nebudu Vám tady vyprávět dění příběhu a nabídnu Vám, abyste se na na film (v němčině!) podívali sami, učiňte tak prosím zde.

Ještě než tento článek ukončímřeknu Vám, že ti na Nově mě už fakt s prominutím ser**. Neustále tam dávaj samý hovadiny, ale dobrou Kobrovku, kterou sledovalo tolik lidí tam nedaj. Na RTL už vysílají 12. řadu, zato na Nově nezačali vysílat ještě ani 11. řadu. A představte si, že 11. řada už byla kompletně odvysílána už i na slovenské Markíze. Myslím, že by s tím na té Nově něco měli udělat.

A co so o tom vlastně myslíte Vy? Napište prosím komentář co si o tom všem myslíte. Budu rád za každý Váš názor, i za takový, který bude proti tomu mému. Velmi Vám děkuji za vyslechnutí a nezapomeňte se mrknout na ten pilotní film, je sice v němčině, ale děj pochopíte a skutečně to stojí za to.